Motolice obrovská
(
Fascioloides magna)
Laboratory of Helminthology (Prague)
www.helminthology.cz (Introduction)
Motolice obrovská (Fascioloides magna): Parazitický červ volně žijících a domácích přežvýkavců, v Evropě známý teprve od konce 19. století. Počátek výskytu motolice obrovské na území Evropy je spojován s importy jelenů wapiti (Cervus elaphus canadensis) a jelenců běloocasých (Odocoileus virginianus) z oblastí Severní Ameriky a Kanady do šlechtických oborních chovů. První nález motolice velké byl na evropském kontinentu zaznamenán v roce 1875 (Bassi) v Národním parku La Mandria severozápadně od italského města Turín. V České republice je motolice velká popisována od roku 1930 (Erhardová-Kotrlá), zejména v oblastech jižních a středních Čech. Za posledních 15 let bylo onemocnění vyvolané motolicí obrovskou (fascioloidóza) u spárkaté zvěře zjištěno také na Slovensku, Rakousku, Maďarsku a Chorvatsku.
Vývojový cyklus motolice obrovské. 1. Schéma vývojového cyklu, 2. Pseudocysta v játrech jelena lesního, 3. Dospělá motolice v jaterní pseudocystě u jelena lesního, 4. Pigmentace jater jelena lesního způsobená infekcí motolicí velkou, 5. Typická lokalita mezihostitele – vodní plž (př. bahnatka malá) a definitivního hostitele – spárkatá zvěř (např. jelen lesní, daněk evropský).
Dospělci motolice obrovské dokončují svůj vývojový cyklus v játrech definitivního hostitele, jimiž jsou v našich podmínkách nejčastěji jelen lesní (Cervus elaphus), daněk evropský (Dama dama), případně srnec obecný (Capreolus capreolus). V jaterním parenchymu se motolice usídlují po 2–3 jedincích a kolem nich se formuje vazivová pseudocysta. V pseudocystách jsou motolice živící se krví hostitele schopné dlouhodobě přežívat (až několik let), dorůstat velikosti až 8 cm a produkovat vajíčka.* Pseudocysty komunikují prostřednictvím žlučovodů se střevem hostitele, a tak mohou být vajíčka společně s trusem vylučována a diseminována ve vnějším prostředí. Pro zdárný vývoj následujícího larválního stadia je nezbytné, aby bylo vajíčko zaneseno do dostatečně vlhkého prostředí. Při vhodných podmínkách (teplota kolem 25 °C) se uvnitř vajíčka začne formovat obrvená larva – miracidium, která se po 4-7 týdnech uvolňuje z vaječných obalů, aktivně plave a vyhledává vnímavého mezihostitele – vodního plže, kterým je v našich podmínkách nejčastěji bahnatka malá – Galba truncatula.** Miracidium penetruje do těla mezihostitelského plže a během dalšího vývoje vzniká larvální stadium - cerkárie, které plže po 1,5-2,5 měsících vývoje v hojném počtu opouští. Cerkárie aktivně plavou a pokud narazí na vegetaci, tak se přichytí a encystují (opouzdřují se) – toto vývojové stadium se označuje jako metacerkárie. Ve vlhkém prostředí zůstávají metacerkárie infekční po dobu několika měsíců, avšak v suchém prostředí začínají hynout již po 2 týdnech. Definitivní hostitel se nakazí pozřením vegetace s metacerkáriemi. V tenkém střevě hostitele se z opouzdřených metacerkárií uvolňují juvenilní motolice, které pronikají stěnou střeva a migrují tělní dutinou až na místo definitivní lokalizace – do jater, kde se cyklus uzavírá.***  Prepatentní perioda (tj. období od pozření metacerkárie po vylučování prvních vajíček) motolice obrovské se pohybuje mezi 3–6 měsíci.
* Dospělé motolice vylučují do prostoru pseudocyst tráveninu - tmavý pigment (natrávená krev a žluč) s hlavními složkami (metabolity) hematinem a bilirubinem. Tmavá pigmentace je obvykle patrná i v povrchovém parenchymu jater, což může svědčit o infekci motolicí velkou.
** Bahnatka malá je plž se širokou ekologickou valencí. Vyskytuje v močálech, vodních příkopech, malých pramenech či tůních v oblastech listnatých či smíšených lesů 200–800 m.n.m. Recentně bylo prokázáno, že motolice obrovská se adaptovala také na mezihostitelské plže u nás hojně zastoupeného rodu uchatky (
Radix).
*** Juvenilní motolice mohou často při masivních infekcích kromě jater vstupovat i do dalších orgánů či tkání hostitele jako jsou plíce, ledviny nebo ojediněle mícha. V těchto částech hostitelova těla se motolice vyvíjí pouze omezeně, nedospívají a brzy hynou. U hostitele však migrace může způsobit závažné zdravotní komplikace spojené se ztrátou krve po četných rupturách cév, což může mít za následek až úhyn zvířete.
Přestože fascioloidóza nefiguruje na seznamu povinně monitorovaných parazitóz (vyhláška č. 356/2004), rizik spojených s nákazou zvěře motolicí obrovskou je hned několik (1). Samotné patogenní působení motolice se liší v závislosti na druhu nakaženého hostitele, přičemž některé druhy spárkaté zvěře jsou proti nákaze mnohem odolnější a nákaza u nich probíhá spíše bez zjevných příznaků (subklinicky). V prosinci 2007 bylo např. v játrech čtyřleté laně jelena lesního ulovené v lokalitě Čičov, okres Komárno, nalezeno cca 208 kusů dospělých motolic! Tato laň však nákazu přežívala bez viditelných změn celkové kondice (osobní sdělení Doc. MVDr. Dušana Rajského, CSc.). Naopak u srnčí zvěře byla prokázána nižší odolnost a nákaza pouhými pěti motolicemi může být pro hostitele fatální. Nezanedbatelné riziko hrozí také nespecifickým hostitelům – zejména hospodářským zvířatům (např. ovce, koza, kůň, skot), kteří se mohou nakazit vývojovými stadii motolic (metacerkáriemi) na společných pastvinách s divokou populací zvěře. Přestože motolice obvykle nedokončí v nespecifickém hostiteli svůj vývojový cyklus, je infekce pro tyto hostitele velmi patogenní a např. u ovcí a koz končí vždy úhynem zvířete (2).
(1) Vyhláška č. 356 z 1. června 2004 o sledování (monitoringu) zoonóz a původců zoonóz a o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení  a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

(2) V těle nespecifického hostitele je motolice velká sice schopna migrovat až do jater, ale vzniklé jaterní pseudocysty nekomunikují se žlučovody jater. Vajíčka tedy nemohou přecházet z pseudocyst do žluči a dále do střeva a kontaminovat vnější prostředí. Další vývoj motolice je zastaven.
S rozvojem oborních, farmových či zájmových chovů je kladen stále větší důraz i na péči o chovanou spárkatou zvěř. V terapii motoličnatosti, konkrétně fascioloidózy způsobené motolicí velkou, se u definitivních hostitelů obvykle aplikují antiparazitární léčiva, která jsou přidávána do krmných směsí během zimního přikrmování. V současné době je Rafendazol (Biopharm) v České Republice jediným registrovaným antitrematodem určeným pro spárkatou zvěř (ve světě je využíván také Fasinex)(3). Názory na účinnost přípravku Rafendazol se dle experimentálních studií značně liší. Zatímco např. na Slovensku (v Podunají) po aplikaci toho preparátu poklesla významně prevalence motolic u spárkaté zvěře, v České republice nebo v USA terapie Rafendazolem selhává. Navíc v řadě vyspělých zemí se látka rafoxanid (učinná složka Rafendazolu) přestala používat.
(3) Pro terapii fascioloidózy jsou využívána stejná léčiva jako proti celosvětově rozšířenému onemocnění domácích přežvýkavců – fasciolóze, vyvolaném nejčastěji infekcí motolicí jaterní (Fasciola hepatica). Nejběžnější chemoterapeutika se dělí na základě chemické struktury do několika základních skupin: halogenované fenoly (např. BHS – bithionolsulfoxid), salicylanilidy (např. klosantel a rafoxanid [komerční název např. Rafendazol premix]), benzimidazoly (např. albendazol, luxabendazol a triklabendazol [komerční název např. Vermitan, Aldifal a Fasinex]), sulfonamidy (např. klorsulon), fenoxyalkany (např. diamfenetid).
Aplikace léčiva ve formě medikovaných krmných směsí může být v intenzivních chovech zvěře někdy problematická. U starších a silných samců (zejména u daňků) může při nesprávné technice podávání medikovaného jadrného krmiva docházet k jeho nadměrné konzumaci, přičemž na ostatní zvířata ve stádě často ani nezbude. Nadměrný příjem krmiva u takovýchto jedinců vede často k silné ketoacidóze (i s následkem smrti), naopak u zbylé zvěře nedosáhne léčivá látka v organismu terapeutické dávky a výsledný efekt léčby se tak radikálně snižuje. Proto je nejdůležitějším faktorem při léčbě motoličnatosti zajištění pravidelného a rovnoměrného přísunu medikované krmné směsi všem zvířatům ve stádě (4).
(4) Navzdory vhodným terapeutickým opatřením byly i u dospělých samců např. jelena lesního pozorovány opakované nákazy (reinfekce). V jejich játrech byly při pitvě současně nalezeny deformované pseudocysty se zbytky uhynulých motolic a pseudocysty s motolicemi živými.
Přestože byla motolice obrovská na území České republiky monitorována pouze ložiskovitě (enzooticky), existuje předpoklad jejího zavlečení (i díky neúspěšné léčbě) do nových lokalit, všude tam, kde se vyskytují vhodné podmínky pro průběh celého vývojového cyklu (vlhko, vhodný mezihostitel a definitivní hostitel). Na základě nedávného monitoringu bylo potvrzeno, že areál výskytu motolice obrovské se neustále zvětšuje a v souvislosti s migrací spárkaté zvěře dochází dalšímu šíření parazita ve střední Evropě.
Rozšíření motolice obrovské v České republice. Rozšíření nákazy F. magna zaznamenané v letech 2003-2005 převzato z Novobilský a kol. 2007. Mapa výskytu mezihostitelského plže Galba truncatula převzata z Beran 2002. Upravil T. Siegel, V. Siegelová, M. Kašný.
FOTOGALERIE
Patologické změny jater jelena lesního (Cervus elaphus) způsobené v důsledku nákazy motolicí obrovskou. A; Jaterní pseudocysta s dospělými motolicemi (bílá šipka) a typická pigmentace parazitovaných jater (modré šipky). B; Řez játry, pseudocysty (bílé šipky), pseudocysty se zbytky degradovaných červů usmrcených v důsledku léčby hostitele (žluté šipky). C; Dospělci motolice obrovské (velikost červů: délka 3-5 cm, šířka 2-3 cm).
Dospělci významných jaterních či gastrointestinálních motolic: Fm; Fascioloides magna, Fh; Fasciola hepatica, Pc; Paramphistomum cervi, Dd; Dicrocoelium dendriticum.
Vývojová stadia motolice obrovské: A; vajíčko, B; miracidium, C; cerkárie, D; metacerkárie.
Kontaktní adresa:
Helmintologická laboratoř, Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
Viničná 7, 128 44 Praha